Principem motokáry-je přenášet výkon generovaný hnacím systémem na zadní kola prostřednictvím převodového mechanismu, takže vozidlo může získat hnací sílu a pohybovat se. U palivových motokár motor spalováním paliva vyrábí mechanickou energii, která je přenášena na hnací kola přes spojku, řetěz a zadní nápravu; u elektrických motokár baterie dodává elektrickou energii motoru a motor přeměňuje elektrickou energii na mechanickou energii a poté pohání vozidlo vpřed přes převodové zařízení. Řidič upravuje výstupní výkon ovládáním plynového pedálu, aby dosáhl různých provozních stavů vozidla, jako je rozjezd, zrychlení, jízda konstantní rychlostí a zpomalení.
Řízení motokáry spoléhá především na mechanický systém řízení. Poté, co řidič otočí volantem, se řídicí síla přenese na přední kola přes sloupek řízení, hřídel řízení a spojovací tyč, čímž dojde k vychýlení levého a pravého předního kola podle určitého úhlu natočení volantu, čímž se změní směr jízdy vozidla. Vzhledem k tomu, že motokáry mají lehčí karoserii, kratší rozvor a obecně nejsou vybaveny posilovačem řízení, je odezva řízení rychlá a vozidlo má vysokou citlivost ovládání, což může vyhovět jízdním potřebám souvislých zatáček a složitých tratí.
Zpomalení vozidla a parkování je zajištěno brzdovým systémem. Když řidič šlápne na brzdový pedál, hydraulický systém přenese tlak na brzdové třmeny a mezi brzdovými destičkami a brzdovými kotouči vzniká tření, které postupně snižuje rychlost kola a nakonec zpomaluje nebo se zastaví. Během procesu řízení vozidla spolupracují energetický systém, systém řízení a brzdový systém, aby dokončily základní provozní procesy vozidla, jako je rozjezd, zrychlení, zatáčení, zpomalení a zastavení, což zajišťuje, že motokára může bezpečně a stabilně dokončit různé jízdní operace.
